ženého povšimnutí, ač tu a tam zejména v době pozdější některé sbory české jsou provedeny. První koncert uspořádán 16. prosince 1840, poslední 117tý koncert dne 16. března 1865, jímž jednota činnost svou ukončila, ustoupivši novému ruchu národnímu.
Druhý hudební spolek „Žofínská akademie“, jejíž účelem bylo vyučovati hudbě a pěstovati vokální skladby klasické v koncertech spolkových, založena přičiněním horlivého milovníka hudby a skladatele Aloise Jelena, jenž byl prvním ředitelem spolku toho až do l. 1844. První koncert uspořádán 25. února 1841, v němž provedeny mimo jiné dva české sbory „Bůh krále chraň“ a „My čeští manové“ od Jelena. V ústavě tom pořádány ročně čtyry koncerty až do let šedesátých, později od koncertův opuštěno a vyučováno pouze hře klavírní.
Ředitelově ústavu byli po Jelenovi Jan N. Škroup 1844—1849, Jan N. Mayr — 1851, V. E. Horák — 1854, Fr. Vogl — 1856, Zikmund Kolešovský — 1858, J. L. Zvonař — 1860, František Škroup — 1861 a po něm E. Tauvitz. V letech padesátých měli pěvci čeští střediště své v Žofínské akademii, kde zejména za ředitelství Fr. Vogla sbory české pěstovány více než v dobách dřívějších.
První spolek, ku pěstování sborův mužských „Akademický zpěvácký spolek“ založen l. l849, jehož členové byli posluchači university; ředitelem jmenován A. Mašek, po něm Z. Kolešovský, ale nenalezaje podpory dostatečné, zanikl spolek již po krátké době.
V době té nebyl arci počet původních sborův českých valný mimo sbory Jelenovy, Horákovy, Veitovy a Voglovy měli jednotlivci v opisech některé sbory jiných skladatelův českých, a při různých zastaveníčkách a jiných příležitostech vypomáhali sobě překlady z literatury německé, často však zpívány pro nedostatek vhodných překladův sbory německé v kruzích úplně českých.
Veškeré sbory bylo nutno opatřovati v opisech, neboť tiskem vydány pouze některé sbory Jelenovy v partituře a patero čtverozpěvův od Horáka u Jana Hoffmanna v Praze 1850. Veškerý život v kruzích Pražských u veřejnosti prosáklý byl němčinou, ač v životě domácím převahu měl život český. Jedinými časopisy českými byly v době té týdenník „Lumír“, vydávaný neunavným F. Mikovcem a „Pražské noviny“, v nichž ob čas o poměrech hudebních psal J. L. Zvonař.
V měsíci březnu l. 1859 zřízen v Praze dle vzoru zpěváckých spolkův zahraničných tak zvaný „Männergesangverein“,
