V. J. Veit v letech 1848—1854 a v době novější JUDr. Tragy, jenž léta 1864 zvolen jednatelem, později předsedou správního výboru, všemožně o zvelebení ústavu se stará a největší péči mu věnuje.
V době, když vznikl ústav pro vzdělání varhaníkův, založil důmyslný paedagog Josef Proksch l. 1830 první ústav hudební pro vyučování hry klavírní, v kterémžto ústavě vzdělalo se mnoho slavných pianistův a učitelův klavíru, mezi nimiž vynikli František Bendel, Fr. Kaván, A. Rückauf, Augusta Kolárova-Auspitzová a více jiných. U Proksche studoval hudební theorii v letech 1844—1848 slavný mistr B. Smetana.
Dle příkladu toho založeno v době pozdější více hudebních ústavů v Praze, jež s různým prospěchem v oboru hudebním pracovali a počet jich vzrostl v době nejnovější tou měrou, že mnohé z nich, přihlížejíce více ku stránce hmotné, nemohou se čítati k ústavům uměleckým, poněvadž domácích skladeb si nevšímají a k rozvoji hudby české ničím nepřispívají.
Ústavy ony nepřispěly sice bezprostředně k oživení ruchu hudebního v ohledu národním, ale měly vliv na hudební poměry v Praze a připravovaly půdu pro rozvoj umění toho v dobách příštích.
Zpěv sborový počal se v Praze pěstovati teprve v letech třicátých. Co výborní pěvci čtverozpěvův vyniklí v letech 1830—1836 František Lorenc, baron Laryš a bratři Haraušové, jichž kvarteto velké oblibě se těšilo a Lorenc sám složil české sbory „Lovecká“ a „Přání“. Většího významu zjednal sborům českým Alois Jelen, jenž jsa výborným tenoristou a skladatelem, shromáždil kolem sebe kruh přátel, s nimiž při zastaveníčkách a příležitostech různých české sbory zpíval a skladby jeho proniknuty jsouce duchem ryze národním, nalezaly obliby i v kruzích širších. Založením Akademie Žofínské poskytnuta jest příležitost, uvésti český zpěv sborový též do koncertů veřejných.
Nedlouho po založení školy varhanické vznikly v Praze dva spolky, jichž činnost v ohledu hudebním byla velmi důležita a v jichž koncertech ozvaly se poprvé také zvuky české.
První ze spolkův těch byla „Jednota Cecilianská“, již r. 1840 přispěním horlivého milovníka umění hudebního Dr. Kaňky založil Antonín Apt, jenž byl její duší a ji řídil až do l. 1865; účelem bylo pěstování skladeb novověkých a sice vokálních a instrumentálních v koncertech spolkových, v kterémžto ohledu spolek záslužnou činnost vyvíjel, skladby české nedocházely však zaslou-
