Stránka:Ossendowski - Zemí lidí, zvířat a bohů I.djvu/82

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována
— 80 —


„Ne,“ odvětil jsem. „Nikdy jsem nebyl ve vašich horách, ale této noci mě vaši bohové navštívili a ukázali mi cestu. Vím, že nám nic nezabrání přejiti šťastně přes Tannu-Olu.“

„Již povedu, již vás povedu,“ zvolal Sojot a uďeřiv koně vyjel rychle v čelo družiny a vedl nás po ostrém skalním hřbetě, táhnoucím se až k štítům, kde se prostírala sněžná plošina.

Když jsme se ocitli na úzkém skalním okraji, visícím nad hlubokým údolím, zadržel průvodce náhle koně a pozorně prohlížel sníh a kamení. Po chvíli se vzpřímil na třemenech a zvolal:

„Dnes v noci prošlo po té stezce mnoho okovaných koní. Zde po sněhu se táhl řemen nahajky. To nejel Sojot.“

Neměli jsme kdy na domněnky a domysly, neboť v té chvíli se rozlehla karabinová salva, po které jeden z mých důstojníků vykřikl, chytil se za pravé rámě a padl ani se nezachvěv, a jeden z nákladních koní dostal kulkou za ucho.

Okamžitě jsme seskočili se sedel, schovali jsme se za kameny a pečlivě jsme zkoumali situaci. Od sousedního vrcholu nás oddělovala velmi hluboká úžlabina, mající asi 1200 kroků šíře. Na protějším okraji úžlabiny jsme spatřili asi třicet jezdců, kteří seskočili se sedel a počali na nás v oné nepříznivé posici čile střílet.

Odpovídali jsme na střelbu, ukrývajíce se za skalami a v dolinách.

„Miřte na koně,“ zavelel jeden ze starších důstojníků, plukovník Ostrovskij.

Rozkázal jsem průvodci a Tatarovi, aby položili naše koně na sníh za skály, aby nebyli nepřátelům terčem. Vykonali rozkaz velmi dovedně a rychle.

Naší střelbou padlo na nepřátelské straně šest koní a několik bylo vážně raněno, neboť se vzpínali, skákali a padali, působíce veliký zmatek. Kalmuk vehnal dobře mí-