Stránka:Ossendowski - Zemí lidí, zvířat a bohů I.djvu/56

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována
— 54 —


místo, zpozoroval jsem na strome vyříznutý kus kůry a vyřezaného jednohlavého orla a dvě písmeny K. R.

Kdo. byl ten neznámý K. R.? Jednohlavý orel a kříž mluví o smrti Poláka. Proč zahynul? Kdo ho pochoval? Jaký osud potkal pozůstalého za živa?…

Avšak nikdo z osady nám nedovedl dát vysvětlení.

Tajemstvím zůstane onen modřín, tři kameny a písmena vyřezaná na stromu.

Ukázalo se, že čeledínové hospodáře na osadě byli důstojníci z Kolčakovy armády skrývající se před bolševiky. Bylo jich osm. Všichni přišli ke mně prosit, abych jim dovolil cestovati s námi.

Souhlasil jsem s tím.

Když jsem po dvou dnech vyrazil se svým soudruhem od Sejbi, jelo za námi osm ozbrojených jezdců a šli tři nákladní koně. Jeli jsme malebným údolím položeným mezi řekami Sejbi a Utem. Všude byly nádherné pastviny, na kterých jsme zpozorovali na několika místech veliká stáda dobytka a koní. V několika osadách, na které jsme cestou přišli, jsme nenašli vůbec obyvatelů, neboť ti se skrývali v lesích, poněvadž se báli rudých; při tom ohlasy boje, nedávno s nimi svedeného, došly již do osad na Utu. Na několika místech jsme viděli ojedinělé jezdce, sledující nás pozorně, ale když jsme se chtěli k nim přiblížit, skryli se hned v lesním houští. Bylo patrno, že osadníci žili v smrtelném strachu a nedůvěřovali nikomu.

Celý následující den nám utekl přechodem přes velmi vysoký a neschůdný hřbet Daban. Přestoupili jsme ony hory, prošli jsme nekonečně dlouhou cestou spáleným lesem a konečně jsme sjížděli do příkrého údolí vinoucího se mezi horami. Za těmi horami tekl Malý Jenisej neboli Khna-Kem, poslední veliká řeka před mongolskou hranicí.

Ve vzdálenosti desíti kilometrů od této řeky jsme zpozorovali vysoký sloup dýmu vznášející se nad lesem.