Když jsme jeli po břehu močálu, zpozoroval jsem náhle nad jeho hnědým povrchem plamének ohně, který se mihl vzduchem a zhasl. Po chvíli se zablýskly současně na několika místech jiné plaménky a rovněž ihned zhasly. Byly to bludičky, obetkané tisíci romantických legend. Chemie vysvětluje tento zjev velmi prosaicky, totiž tím, že se zapaluje močálový plyn metan, který se tvoří při hnití rostlinných zbytků.
„Zde právě sídlí démoni Ederu a bojují s duchy řeky Mureně,“ pravil Mongol.
Když jsme již minuli močál, spatřili jsme v dálce veliký klášter, ležící dosti daleko od cesty, kterou jsme šli. Mimo to Gorochov se „sestrou“ zamířili k onomu klášteru, vymlouvajíce se, že jsou tam čínské krámy, v kterých musí vyříditi nějaké záležitosti. Slíbili, že nás brzo dohoní. Odjeli a již se nevrátili. Setkali jsme se až zase po několika dnech v poměrech pro ně velmi těžkých. Byl jsem rád, že jsem se zbavil jejich protivné společnosti, a teprve pak jsem vypravoval agronomovi o všem, co jsem se dověděl od starého Bobrova.
Nazítří večer jsme dorazili do Khathylu. Byla to neveliká ruská osada, skládající se z vládního stavení, z telegrafní stanice, která nebyla již v činnosti, a desíti až patnácti „chošunů“ neboli ohrad od sebe oddělených. Osada se rozkládala na prostoru několika kilometrů u pramenů řeky Egin-Golu, vyvěrající v Kosogolu.
Byla to místa nám již známá, která však nezanechala po sobě příliš příjemných a půvabných vzpomínek. Znali jsme již „Ďáblovu řeku“ a znovu jsme spatřili četná „obo“ postavená na počest zlých a všetečných duchů, kteří prováděli pro lidi nebezpečné kousky. Kosogol nebo Chubsu-
