Stránka:Ossendowski - Zemí lidí, zvířat a bohů I.djvu/141

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována
— 139 —


Mezi vrahy.

Přijeli jsme k telegrafické stanici na Tissin-Golu.

Náčelník stanice nám vyšel vstříc.

„Jmenuji se Kanin,“ představil se, patrně v rozpacích, a pozval nás laskavě do domu.

Když jsme vešli do pokoje, povstal od stolu hubený, vysoký člověk a váhavě přistoupil o krok k nám bedlivě si nás prohlížeje.

„Hosté…“ ozval se Kanin. „Jedou do Khathylu. Soukromí lidé, Poláci…“

„Aha…“ přisvědčil neznámý táhle, patrně jsa uspokojen.

Když jsme odepiali pasy a svlékli těžké kožichy, šeptal neznámý cosi živě hospodáři a pak mu krátce řekl:

„Musíme zatím odložit.“

Kanin kývl jen hlavou místo odpovědi.

Vešli jsme do jídelny, kde sedělo u stolu několik osob; Kaninův náměstek, vysoký, bledý blondýn, který mluvil ku podivu rychle a vzbuzoval dojem člověka stále vyděšeného; Kaninova manželka, mladá žena s vyjevenýma očima a s obličejem křečovitě staženým; dívka asi patnáctiletá s krátce přistřiženými vlasy, oblečená do mužského šatu, a dvé malých synů hospodářových. Nastalo všeobecné seznamování. Za Kaninem vešel i neznámý. Nazývali ho Gorochovem, vydávajíce ho za kolonistu ze Samg-altaje a krátkovlasou dívku za jeho sestru. Kaninova žena hleděla na nás stále vyjeveně, necítíc se patrně volnou v naší přítomnosti.

Kanin nám vypravoval, jak je mu těžko žiti od té doby, co byl zničen telegraf a co mu bolševici odpírají plat. Proto musel vyřizovat různé zakázky, jež mu svěřovali kolonisté ruští z Khathylu a z Uliasutaje.

Gorochov, který jel v obchodních záležitostech do Khathylu, by se byl rád i se sestrou k nám připojil. Avšak