Stránka:Mužík, Augustin Eugen - Hlasy člověka (1883).djvu/29

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

Verše pro nevěstu.

Na hlavě vínek svěží tak
jak čistota jest její,
líc do krve, a jemná skráň
jak v bouři list se chvějí.
Ten závoj cudný, svatební
jak přes šíji ti splývá!
Již opusť domov milený,
jenž na posled ti kývá,
a v cizinu si dnes
jen upomínky nes!

Vše ožel již, ty anděle,
co z mládí tvého lze ti,
ty dětství bujné hodiny,
kdy družné, plaché děti
tvých vlasů pletli vodopád
tak skvoucí se a zlatý —
z těch malých přátel mnohý druh
zlou bolestí je jatý.