Stránka:Mužík, Augustin Eugen - Hlasy člověka (1883).djvu/28

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

Vždyť duše tvá až v ráj dnes kročí,
odpustí všecko pro svůj klid.

»Srdce všecko odpustí,
byť i na prach rozdrcené,
ale zdali zapomene?«