Tato stránka byla zkontrolována
ni vítr, táhna jemnou travou
víc nezruší tvůj svatý klid!
»Srdce všecko odpustí,
byť i na prach rozdrcené,
ale zdali zapomene?«
A časem sletne k tvému rovu
pták malý, počne ševelit,
zas uletí a přijde znovu —
snad vábí jej tvůj velký klid.
»Srdce všecko odpustí,
byť i na prach rozdrcené,
ale zdali zapomene?«
I zlatá ještěrka se mihne
tím tajem, kde tvůj hrob je skryt,
však zmizí hned, jak jen ji stihne
zvěst, že si žádáš věčný klid.
»Srdce všecko odpustí,
byť i na prach rozdrcené,
ale zdali zapomene?«
Již zavři ty své těžké oči,
již zamkni v nich ten bol a svit!
