Stránka:Mužík, Augustin Eugen - Hlasy člověka (1883).djvu/26

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

Žalozpěv.

Již zavři ty své těžké oči,
již zamkni v nich ten bol a svit!
Vždyť duše tvá dnes v jiný kročí
svět, který dá jí mír a klid.

»Srdce všecko odpustí,
byť i na prach rozdrcené,
ale zdali zapomene?«

Rci, cože můž’ být vznešenější,
než odpustit a zapomnít?
Vždyť odpuštění ukonejší
tvůj každý žal ve věčný klid!

»Srdce všecko odpustí,
byť i na prach rozdrcené,
ale zdali zapomene?«

Jak ve tvé rakvi, kolem všude
jen ticho bude věčně snít,