ráj vidin jiných, nechci by Tvé zjevy
rušily mojich svatohájů šero.“
Šumění deště — větru hudba kvilná
zalehla v pažbu — vozem burácela —
kahanec uhas’ a ven s temným stenem
se bílá žena do tmy potácela.
Pochmurné jitro… Na vltavském splavu
v rokyti pustém, deštěm obemženém,
hranice zdvihá příšernou svou hlavu
k Menštejnu hradu; — temné bubnů hřmění
v úvalu ze sna Zbyňkův tábor budí.
V průvodu mračném střelci, kopinníci
Biskupce vedou… Na vězňově hrudi
pověšen nápis potupného znění,
jež krve krůpěj poslední mu vhání
do bledých, vážných, utýraných lící.
Vlas kadeřavý kolem vězně skrání
rozcuchán větrem volně poletuje
a ruka k srdci těsně přitisknuta
ruch jeho bouřný v teskném ňadru tlumí.
U stolu páně bratr v polním šatu
za spásu duše jeho obětuje
a ticho němé celý zástup svírá.
