Stránka:Mokrý, Otokar - Na dívčím kameni (1885).djvu/43

se tají zráda — rci kdo skřehlé hádě
nevěry mrzké na svých prsou chová.“!

Tlum bojovníků — v dlouhé vážné řadě
se kolem Zbyňka skupil v okamžiku
a páže všechněch k přísaze se zdvihla.
Tu pohnulo se cosi v těsném šiku
a v středu voje postava se mihla
jak ještěřice plachá ve kamení —
jedinký kmit — a již tu Eva stála
vztahujíc bílé ruce ku Zbyňkovi,
jenž hleděl na ni v žasném rozechvění.
„Již ustaň v hněvu“ — prudce zavolala.
„O vůdce slavný — ústa má ti poví
kdo Táboru je zrádcem pronevěrným.
To sluha páně! — u něho, můj pane,
pod znesvěceným talárem tím černým
je skřehlé hádě zrády uschované, —
jež srdce tvoje hněvným plní žalem.
Já sama v noci včerejší jsem zřela
jak sluj ta kletá pod Menštejnským valem
se beze stopy náhle uzavřela
za tichým, liščím, Biskupcovým krokem.

Podivu, hrůzy, výkřik pronikavý
se mísil v děsná obžaloby slova,
když pokojně tu v rozlícené davy