Stránka:Mokrý, Otokar - Na dívčím kameni (1885).djvu/26

v lipovou alej, besídku tu šerou
v níž sladce tak se ret uklánél k retu
za vonné sprchy jasmínových květů…

Tu přede dveřmi Biskupcovy cely
surových hlasů zazvučely vády,
a do vnitř vrazil v pronikavém vzkřeku
biřiců zástup vášní rozkypělý,
vězně se zmocnil, v pádných pěstí vleku
jím do komnaty Oldřichovy smykal.

Zde Eva s druží uchystala v chvatu
vše, co dle vůle Oldřichovy maně
dovršit mělo dnešní hodokvasy.
Co zatím vězeň tichým nářkem vzlykal,
Cahyna mistr v šarlatovém šatu
popravčí meč svůj taje ve zápasí
na pokyn čekal mocné ruky páně
před špalkem jako před obětním stolem,
pod nímž tak mnohé nepoddajné čelo
se k hluché zemi ve prach skutálelo,
jak lůno květu slunným žárem spráhlé
podťaté rázem s mízyplným stvolem.

Již zablýsknul meč clonou baldachýnu
nad hlavou vězně — když tu jizby stěna
se beze zvuku otevřela náhle,