Stránka:Mořic Kráčmer - Dějiny Metropolitního chrámu sv. Václava v Olomouci - 1887.djvu/78

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována
66


 Reddat aberrantes ut Christo ecclesia natos,

 Pandit conversis mater amanda sinum

t. j.: jak laskavá matka otvírá obrátivším se náručí, tak nechať církev (velechrám) Kristu navrátí bloudící.

Mimo prostřední věže na velechrámě Olomouckém zanechal sobě překrásnou památku kníže a biskup Stanislav Pavlovský v kaplici, kterou ku cti sv. Stanislava biskupa a mučedlníka na na jižní straně blíž presbyteráře nemalým nákladem vystavěl a sice brzy po svém nastolení na biskupský stolec Olomoucký.[1] I nešetřil ničeho, jen aby byla vkusná a nádherná. A skutečně jest kaplice tato až podnes stavající velenádherná, zevnitř bronzovou branou, sloupky, soškami a jinými ozdobami dovedně ozdobená, uvnitř pak zlatem a mramorem se třpytící, malbami svými památná, tak že skutečně až podnes každého diváka naplní úžasem. Práci kamennickou svěřil kníže biskup Stanislav Olomouckému kamenníkovi, Jiřímu Dialdimu, a sice za 260 zlatých, jednu zlatku po 30 groších a groš po 7 denárech počítajíc. Práce malířská byla dne 22. dubna 1591. svěřena Olomouckým malířům Bernardovi z Falkenburku a Martinu Malerovi, a těmto bylo celý životopis sv. Stanislava dle daných pokynů za 180 zl. shotoviti. Potřebné k tomu zlato dostali zdarma.[2] Pod touto kaplí zařídil kníže a biskup Stanislav hrobku pro sebe a svou přízeň: Avšak, jak již byl pokorný, nedal se po své smrti[3] do vnitř kaple, nýbrž před kaplicí sv. Stanislava pochovati, kdežto otec a bratr jeho v hrobce pod kaplí až po dnes odpočívají.[4]

A nyní, když jsme o stavbě velechrámu Olomouckého dosti byli pověděli, chceme opětně se zmíniti o častějších slavnostech radostných a smutečních, jež mezi lety 1380.—1616. tam se odbývaly, jakož i o darech a vyznamenáních, jichžto se chrámu našemu v oné době dostalo.


  1. Ziegelbauer ve svém Olomucium sacrum praví: Ad extremum de loco sepulchrali plurimum ante mortem annis sollicitus, cryptam et sibi et suae parentelae fieri curavit. Tom. C. O. 537. str. 190.
  2. Dudík: Bibliothek und Archiv im fürst-erzbischöflichen Schlosse zu Kremsier“ str. 79 a 80.
  3. 2. června r. 1598.
  4. O nápisech na rakvi jmenovaného biskupa a otce a bratra jeho bude obšírněji jednáno v díle II.[red 1] při kapli sv. Stanislava. Tam bude též zmíněno o fundaci, kterou učinil kardinál František Dietrichstein na její udržování.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

  1. Autor zemřel tři roky po vydání této knihy a plánovaný druhý díl již nesepsal, viz nekrolog v Časopise Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci.