Stránka:Mořic Kráčmer - Dějiny Metropolitního chrámu sv. Václava v Olomouci - 1887.djvu/70

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována
58


smrti) tak dlouho ponechal, až by učiněnou škodu nahradili.[1] Jmenovaný biskup Litomyšlský celou věc náležitě prozkoumal a vyřkl dne 12. ledna 1380. (dva dni před svou smrti) na markrabí Jodoka, na měšťanostu a městskou radu v Olomouci a na všecky účastníky církevní klatbu a na celé území markraběte Jodoka interdikt, t. j. zákaz, posvátné obřady vykonávati.[2] Tento nenadálý církevní trest — neboť markrabí Jodok byl při papeži Urbanovi VI. a vzdoropapeže Klimenta VIII. neuznával — působil na markraběte tak, že všemožnou dal sobě práci, aby on kletby a jeho území zákazu bylo sproštěno. I obrátil se v té záležitosti na Olomouckého biskupa, Jana, kterýžto ho sice k náhradě škody napomenul a potěšil,[3] ale kletby a zákazu ho sám sprostiti nemohl. Teprv prostřednictvím arcibiskupa Pražského, Jana z Jenzensteinu, papežského legáta (vyslance) kardinála Pilea a vojvody Těšínského, Přemyslava, byla dne 20. února 1380. s markraběte Jodoka a všech účastníků kletba sňata a s území moravského zákaz odvolán a sice s těmito podmínkami:

1.) že markrabí všechny statky a všechny užitky a daně z nich navrátí;

2.) že Olomouckou kapitulu a všechny osoby chrámu Olomouckému příslušící v jejich právech ponechá; a

3. že vypovězeni zruší a Olomoucké kanovníky nazpět povolá. Za to se Olomoucká kapitule zavázala, že poslední od markraběte vypsanou bernou dle toho, co na ni připadne, zapraví, ale vyhradila sobě to, aby při budoucích bernách (daních) obyčejný plat nebyl zvýšován.[4]

Sotva, že se markrabí Jodok s kapitulou takto smířil, snepřátelil se s biskupem Olomouckým Janem VIII. a sice proto, že markrabí a zemské právo chtělo též poddané biskupa Olomouckého a kněze, když nějaký zločin spáchali, před svůj soud volati, což biskup, opíraje se o prastaré výsady Olomouckého biskupství a zá-


  1. Cod. dipl. Mor. XI. str. 151 a 152.
  2. Tamže str. 156 a 157.
  3. Cod. dipl. Mor. XI. str. 159.
  4. Tamže str. 160 a 161. Viz o tom též pracný článek od Dra. Řehoře Volného v „Archiv für Kunde österreichischer Geschichtsquellen“ str. 177. až 180.; předmluvu od učeného moravského archiváře, pana Vincence Brandla k X. dílu Codexu dipl. Mor. str. VI.—IX. a Dudíkovy: Nekrologe str. 87.