všech tří stran budovami posvátnými obklíčen byl. Starý knížecí hrad byl tehdy již asi sešlý, pročež nejvyšší komoří moravský, Albert ze Šternberka, a král Václav III. nově zbudované kapitulní děkanství za obydlí vyvolili. Též sluší sobě povšímnouti toho, že r. 1366. byla vystavena kaple svaté Anny[1] tak, že starý knížecí hrad se všech stran byl chrámem a kaplicemi úplně obklopen a sevřen a tudíž pro sídelní hrad knížecí se nehodil, jelikož knížata chtějí míti budovy s více stran volné a přístupné a proti svírání paláců svých budovami jinými by se bránila. Proto jsme toho náhledu, že když král Otakar II. vykázal děkanovi Bartolomějovi nádvoří ku stavbě děkanství, že v tom čase daroval též starý knížecí hrad u dómu svému miláčkovi, biskupovi Brunonovi, čímž teprve bylo možno na stavbu kaple sv. Jana Křtitele a později na stavbu sv. Anny pomýšleti.[2]
Správcové markrabství moravského a markrabata moravská nejspíše sídlela v letech 1265.—1380. na velkém knížecím hradě u Dominikánského chrámu sv. Michala, kterýžto hrad se nazýval „Velký hrad“.[3]
Byliť správcové markrabství moravského po smrti krále Přemysla Otakara II. tito: biskup Bruno, jenž ve jménu císaře Rudolfa[4] Habsburského spravoval Olomoucko a Přerovsko. (Zemřel 19. února 1281.)
Albert saský 1281.—1283.[5]
Mistr Jan, probošt kollegiátního chrámu sv. Apollináře[6] v Sadské u Poděbrad v Čechách jakožto samostatný protonotář na Čechách nezavislý od listopadu r. 1283.—1297.
- ↑ Toho roku měla kaple sv. Anny již svého rektora. Krom. k. arc. Registr. přihrádka 20., svazek 6. čís. 2.
- ↑ V tom nás též podporuje náhled architekta Segenschmida, jenž považuje některé částky křížové chodby za stavbu z dob Brunonových.
- ↑ Na tomto hradě odbývaly se až do 18. století zemské sněmy. Zasedací síň byla později darována Dominikánům, kteří tam mívali jidárnu (refektář). Nyní jest na tom místě bohoslovecká zimní kaple. Dosud se nazývá jedna komnata v k. a. bohosloví Olomouckém „rytířská síň — Rittersaal.“ Viz naše pojednání o farním chrámě sv. Michala v „Olmützer Zeitung“ ročník 1884.
- ↑ Dud. Děj. VI. 39. a 40.
- ↑ Dudík, Děj. Mor. VI. 41.—49.
- ↑ Dud. Děj. Mor. VI. 51.
