Stránka:Mořic Kráčmer - Dějiny Metropolitního chrámu sv. Václava v Olomouci - 1887.djvu/21

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována
9


nebes a přední mezi bohy, původce všeho života); Morana (umořující moc přírody); Vesna (bohyně jara a mladosti); Živa (plodící moc přírody), jež slula též Zlatá Bába; Ježibába, (protiva Zlaté Báby) a konečně Radhošť (ochránce pohostinství).[1] Pouze županovi bylo dovoleno vstoupiti do chrámu, jelikož tento byl prvotně náčelníkem župní bohoslužby podobně, jako hospodář čili vladyka byl náčelníkem bohoslužby ve své čeledi. Na župním hradě bývaly bohům přinášeny hromadné oběti, po nichž bývalo radostně stolování. Na župní hrad okolní čeledi v čas nebezpečí se utíkaly, aby uhájily majetek, život a drahou svoji vlasť a na župním hradě konečně každý Slovan umdlené svoje oudy rád ukládal a sice poblíž chrámu a mnohé oběti do hrobu sebou brával, jen aby bohové byli jemu po smrti milostnými.


  1. Jan Erazim Wocel, Pravěk země české, článek VIII., bájesloví, str. 361.—367
Tailpiece from Mořic Kráčmer – Dějiny Metropolitního chrámu sv. Václava v Olomouci 3.jpg