Stránka:Mořic Kráčmer - Dějiny Metropolitního chrámu sv. Václava v Olomouci - 1887.djvu/121

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována
109


oslaven. Z Říma se kladl sice důraz na to, že všeliká veřejná sláva se má zameziti, jelikož toto patří pouze svatým. Avšak když tehdejší měšťanosta Olomoucký, pan František Kreimel prosil, že on, městské zastupitelstvo a celé město chce blahoslavenému Janovi učiniti zadosť za ono mučení, jež jemu r. 1620. od některých městských radů bylo vytrpěti a když všeobecná nálada směřovala k tomu, tohoto hrdinu zpovědního tajemství patřičně oslaviti, uspořádala se celá slavnosť následovně:

V sobotu dne 22. září večer o sedmé hodině bylo přenášení ostatků blahoslaveného Jana Sarkandra. K tomu účelu dal nejdůstojnější náš arcipastýř shotoviti dvě stříbrné a pozlacené schránky a sice jednu pro hlavu a druhou pro ostatní částky blahoslavence. Dómský probošt hrabě Peteany a dómský čestný vikář veled. Eugen Klug přeložili posvátné pozůstatky Jana Sarkandra z chrámu sv. Michala do zmíněných schránek (aby hlava rovno stála, podložili ji v zadu umělými růžemi), každá z nich byla na zvláštní nosítka vložena, aby tak z chrámu sv. Michala na dóm přenešeny byly. Když nosítka s posvátnými ostatky mezi hlavní branou chrámu sv. Michala se objevila, povstal neobyčejný jásot a každý cítil se šťastným, kdož mohl něco pro oslavu blahoslavence učiniti. Veškero měšťanstvo s měšťanostou v čele shromáždilo se a kráčelo v dlouhém průvodě s lampiony v předu dlouhého průvodu. Za nimi byly neseny ostatky blahoslavencovy na dvou nosítkách od kněží, kteří takměř každých 10 kroků se střídali, aby každý z nich blahoslavenci mohl neobmezenou svoji úctu prokázati. Průvod hnul se od chrámu sv. Michala panskou ulicí ku Kapucínům, odtud po celém dolním náměstí na náměstí horní a odtud ostružnickou ulicí k dómu. Celé město bylo jasně osvětleno, mnohá okna i šesti svícemi, kteréžto byly tak upraveny, aby bylo lze z oken na ulici se dívati. Ulice byly po obou stranách téměř po celé cestě až k dómu diváky přeplněny. Městská hudba důstojnými zvuky slavnosť nemálo zvýšovala. Po zvucích hudby bylo lze pozorovati takový klid, jaký lze jen tam docíliti, kde jest hluboká úcta k věcem posvátným, a oči všech obracely se na nosítka, kde na ramenou v rochetách oděných kněží ve skvoucích se schránkách byly neseny ostatky onoho, jenž po ulicích téhož města kráčeje vlasti nebeské si vydobyl a odtud snad nyní na zbožné davy zírá, aby jim požehnal. Před hlavní branou u dómu shromáždili se zatím převzácní hosté, totiž: kníže biskup Vratislavský, biskup Brněnský a Linecký, opat Rajhradský a mnozí