Stránka:Mořic Kráčmer - Dějiny Metropolitního chrámu sv. Václava v Olomouci - 1887.djvu/122

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována
110


jiní, kteří s nadšením blížící sevelikolepý průvod uvítali. Na to byly téhož večera na dómě odbývány slavné jitřní a chvály a požehnání, načež kníže arcibiskup Olomoucký a po něm přítomní biskupové, preláti, kanovníci a duchovenstvo ostatky blahoslavencovy polibkem uctivše jasně osvětlený velechrám opustili.

Druhého dne totiž dne 23. září byly o 8. hodinách na dómě církevní hodinky, ohlášení apoštolského breve o blahořečení našeho krajana, a mezi tím, když velepastýř náš radostně rozechvěným hlasem byl zapěl slavnostné „Te Deum“, sňala se rouška z dosud zahaleného obrazu blahoslavencova nad hlavním oltářem a oslavený nebešťan a rodák náš objevil se jako by kouzlem zrakům nesčíslných diváků. Dojem tohoto okamžiku byl tak úchvatný, že nebylo téměř ani jednoho oka, v němž by se nebyla zatřpýtila slza radosti a každý svědek tohoto vznešeného divadla s radostí sobě na ně vzpomíná. Na to byla sloužena slavná mše svatá. Slavnosť přenesení ostatků trvala ještě dne 24. a 25. září, tedy celkem po tři dny s velikou okázalostí a na velikou prosbu měšťanstva byla dne 25. září odpůldne ukončena velikolepým průvodem s nejsvětější svátostí po dómském náměstí a slavným požehnáním. Kněží tehdy při slavnosti se súčastnivších bylo na 500, lidstva vůbec na 80.000. Nával do zpovědnic byl takový, že 20 zpovědníků nestačilo a v kapli sv. Anny od jitra až do půldne velebná svátosť ustavičně se podávala.[1]

Mezi dary, jichžto se velechrámu našemu v tomto období dostalo, dlužno jmenovati předně onen drahocenný ornát, jejž nynější panující kníže arcibiskup ku svému nastolení sjednal a jejž velechrámu našemu velkomyslně ponechal. Tentýž dal velikým nákladem shotoviti zmíněné stříbrné pozlacené gothické schránky na ostatky blahoslaveného Jana Sarkandra, kteréžto nyní na oltáři téhož blahoslavence v chrámové lodi spatřiti lze. Veliké dobrodiní proukázal velechrámu našemu v Pánu zesnulý kapitulní děkan blahé paměti Robert hrabě Lichnovský, jenž Olomoucký velechrám učinil svým dědicem, takže všechen jeho majetek, utržené peníze za jeho drahocenné sbírky (přes 40.000 zl.) a jeho prelátské ornáty dómu připadly, jen že má dóm prozatím tu povinnosť, dávati oněm sluhům, kteří


  1. Tuto zprávu jsme se zdověděli zvláštní ochotou nynějšího správce dómské fary a papežského čestného komoří, nejd. pána Eugena Kluga, jenž nám též laskavě daroval tištěný rozvrh celé slavnosti.