Stránka:Mořic Kráčmer - Dějiny Metropolitního chrámu sv. Václava v Olomouci - 1887.djvu/110

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována
98


Teprv tehdy, když byl oheň uhašen a všechny trosky odstraněny, shledalo se, že škoda požárem spůsobená jest velmi citelná. Mimo uvedenou škodu na zvonech a na hodinách, sluší připomenouti hlavně tu, že z bývalých tří průčelních střech na věžích zbyla pouze spečenina a velechrám náš byl o své tři průčelní věže připraven, které sice k lodi chrámové se nehodily, ale přece svými měděnými střechami a svojí výškou (střední věže byla dojista na 35 sáhů vysoká) chrámu našemu jakési vznešenosti dodávaly.

Metropolitní kapitule podala o tomto neštěstí ihned po ohni zprávu Jeho Eminenci knížeti arcibiskupovi Olomouckému, Antonínu Theodorovi hraběti z Koloreda, žádajíc ho, aby svůj velechrám dle možnosti opraviti ráčil. Jmenovaný arcibiskup byl však po nedávném svém povýšení na kardinála[1] velmi vyčerpán a psal dne 6. března na kapitulu, aby se stavba podnikla z kostelního majetku, jenž prý jest dosti veliký. Tomu vzpírala se kapitule, dokazujíc v listě svém na kardinála ze dne 8. března, že všichni předešlí biskupové, kteří na Olomouckém dómě něco stavěli, činili to z peněz vlastních. A on sám prý před svou volbou dne 4. října r. 1777. slíbil, že bude „sarta tecta ecclesiæ conservare“, t. j. nejen bohoslužebné nářadí a roucha sjednávati, nýbrž i budovu chrámovou udržovati a po případě i stavěti. Z peněz, jež kapitulní děkan Jindřich rytíř z Mayerwaldů chrámu zanechal a které tehdy r. 1803. vzrostly již na 124.922 zl. 29 kr., prý stavěti nelze, jelikož jmenovaný dárce věnoval je pouze na ozdobu chrámovou.

Kardinál Koloredo byl dlouho na rozpacích — předně, jak pohořelé věže opravit a potom, odkud peněz nabrati? Dle návrhu kníž.-arcibisk. inženýra, Sarkandra Thalherra, měly se dvě postranní věže nechati kusé, na vrchu zábradlím a v rozích velikými nádobami jako na květiny (vásami) ozdobiti. Pouze prostřední věže se měla patřičně vystavěti a sice tak, že nad 17 sáhů vysokou průčelní zdí se vystaví osmihranná věžka, jejížto zeď má býti 6 sáhů a, mědí pobitá štíhlá střeška i s bání a týčí na kříž, 8 sáhů vysoká. Celá prostřední věže měla tedy býti 31 sáhů vysoká. Na průčelí osmihranné věžky, tedy 23 sáhů od země, měly býti hodiny. Tento návrh byl též přijat až na tu odchylku, že místo osmihranné věžky, se vystavila věžka čtyrhranná a to proto, aby měly hodiny na věži větší průměr a číslice jasně bylo poznati.


  1. Dne 17. ledna 1803. Richter, Series, 269.