Stránka:Mořic Kráčmer - Dějiny Metropolitního chrámu sv. Václava v Olomouci - 1887.djvu/109

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována
97


zdálo se, že klenba, jež hodiny od bibliotéky dělila, popustí a staré a drahocenné spisy a knihy tam uložené poškodí a snad i zničí. Toto nebezpečí zamezil tehdejší kapitulní bibliotekář a archivář Jan svobodný pán z Buolů tím, že dvéře od bibliotéhy vypáčiti a všechny spisy přenésti dal do místnosti nad nynější dómskou sakristií, která od starodávna bývala knihovnou a „libraria“ slula.

Konečně byl oheň uhašen. Z věží doutnalo ještě dne 3. března. Proto stála u dómu četná stráž ve dne o 66 a v noci o 78 mužích až do dne 5. března, kdy teprve všechno nebezpečenství zmizelo. I bylo nyní záhodno, aby ti, kdož o hašení požáru pracovali a celý Olomoucký velechrám před zkázou uchránili, byli nějak odměněni. Proto sešla se „Vždy věrná“ metropolitní kapitule Olomoucká dne 3. března a usnesla se na tom, že pěchota a polní dělostřelectvo obdrží za odměnu 20 beček piva a ostatní dělostřelectvo a oddělení zákopníků po jedné bečce piva. Toto pivo se mělo dle libovůle velitele na Olomoucké pevnosti z Bystřického kapitulního pivovaru vojsku vydati s tou podmínkou, aby toto prázdné bečky časem opět nazpět dovezlo.[1] Olomouckému měšťanostovi se z kostelních peněz odevzdalo 200 zl., aby je rozdal mezi brance vůbec a mimo to 100 zl. pro ty, kteří se při ohni zvláště vyznamenali. Byli to následující: dělostřelec Jakub Vondráček, tesař Jan Eisenstecken a tesařský tovaryš, tehdy vojín u císařské pěchoty Ignát Müller.[2] Správce Kilián, jenž 9 Neředínských rolníků, kteří na vyzvání výběrčího daní spěchali na dóm, aby unavené vojenské a občanské strážníky vystřídali, zadržel a vrátil je domů se slovy, že pouze on, správce Kilián, má právo, jim poroučeti, měl od kapitulního probošta[3] obdržeti přísnou důtku, sice prý bude obecenstvo a kapitule u nejvyššího policejního úřadu žalovati. Kapitulní děkan Otto hrabě Minkvic měl jíti k pevnostnímu veliteli a k okresnímu hejtmanovi a probošt od sv. Mořice k měšťanostovi, aby těmto pánům za poskytnutou pomoc ve jménu metropolitní kapitule se poděkovali, což se i stalo.[4] I na hlídače při ohni se pamatovalo a obdržel každý z kostelních peněz po 18 kr.[5]


  1. Tento dar učinila kapitula, poněvadž mimo chrám byly též z nebezpečenství vysvobozeny kapitulní děkanství a jiné kapitulní budovy.
  2. Kapitulní usnešení ze dne 8. března 1803.
  3. Kapitulní probošt jest povždy bezprostřední dozorce a pán kapitulních úředníků.
  4. Kapitulní usnešení ze dne 3. března.
  5. Kapítulní usnešení ze dne 31. března.