Stránka:Mořic Kráčmer - Dějiny Metropolitního chrámu sv. Václava v Olomouci - 1887.djvu/108

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována
96


krov na náměstí před chrámem shodili. Ale jak na střeše pracovati, když bylo tma a střecha velmi strmá? A jak na střechu se dostati, když byla od země velmi vysoko a na schodech uvnitř silný kouř každého zarážel? I ozývaly se hlasy, aby se báně koulí z děla srazila a tak alespoň svrchu přístup vzduchu se sjednal. Ale kam dělo umístiti, aby chrámu neporouchalo a davům lidu neuškodilo? Již již počal mnohý pozbývati naději, že se věže a budova chrámová zachrání a kostelní klenoty se o překot spolehlivými lidmi do podzemní krypty přenášely. Tu o sedmé hodině ranní se pojednou dva mužové odvážili, vnikli do vnitř jižní věže a, nedbajíce na kouř, jenž z doutnajících trámů vnitřek věže naplňoval, dospěli na střední střechu, na ní měděné plochy přesekali, desky a trámy v okruhu pádnými ranami spřetínali a konečně prostřední jako stožár mohutný trám podřezali. Více těmto hrdinům nebylo lze vykonati, jelikož hustý kouř a přístupem vzduchu propukující plameny jim tak zasazovali, že s tíží dechu popadajíce dolů po schodech kvapili a na smrť unaveni z dveří ve věži mezi trnoucí diváky se vyřítili, kteří je hlučnou pochvalou uvítali. Popsaná obětavost oněch dvou mužů měla velmi dobrý následek. Neboť dosud doutnající dřevo na prostřední věži přístupem vzduchu rozdmýchané počalo plamenem hořeti a rozehřálo měděnou střechu tak, že tato změknuvši, počala se kolísati, k městu se kloniti, lid couval daleko a čekal a s náramným rachotem padla celá převysoká, kuželovitá, měděná střecha před hlavní bránu chrámovou. Nyní vzňaly se pozůstalé trámy na střední věži plamenem, plamen zachvátil v okamžiku věži jižní, potom věži severní a od 9—12 hodiny byly přese všecku obranu všechny tři mědí pokryté střechy až na zdi požárem stráveny. Na prostřední věži byl veliký, 150 cent. těžký, nákladem knížete biskupa Stanislava Pavlovského ulitý zvon „sv. Maria a Václav“ ohněm zachvácen a na srdci poškozen. V jižní věži zůstaly pouze malé zvony „sv. Kordula“ a „sv. Pavlina“ bez pohromy, kdežto zvony „sv. Václav, Kristýn a Vít“ se rozpustily. Ve věži severní blíž kaple sv. Anny byly výborné hodiny velmi poškozeny a bibliotéce a archivu, v této věži v prvním poschodí umístěným, hrozilo nemalé nebezpečenství. Ale přičiněním jednoho vojenského hasiče bylo tolik vody do střední věže a k hodinám vrháno, že oheň byl sice uhašen, avšak druhé nemenší nebezpečenství nastávalo. Jelikož totiž k hodinám mnoho žhavých kusů napadalo a vody k hodinám po tři dny vrhané bylo velmi mnoho,