deficientům, píšíc na arcibiskupa, že potřebuje pro kůr a pro duchovní správu kněze zdravé.[1] Jelikož totiž arcibiskup proti dvorním úkazům ze dne 5. dubna r. 1787., 15. března r. 1789. a 9. listopadu 1793., jež ustavičně na ustanovování deficientů pro dómský kůr a assistenci naléhaly, jednati nechtěl, zůstaly zmíněné úkazy na velechrámě Olomouckém ještě dlouho v platnosti.
Roku 1803. zastihlo náš velechrám velmi citelné neštěstí. Byltě to požár, jenž střechy všech tří průčelních věží strávil. Zmíněné neštěstí sběhlo se dle popisu v Olomoucké kapitulní kanceláři chovaného následovně: Dne 28. února padal kolem půl šesté hodiny odpoledne hustý sníh spojený s bouří. V této bouři bylo slyšeti hromovou ránu a sice, jako by bylo uhodilo do báně na prostřední věži v průčelí velechrámu. Avšak blesku nebylo v té chumelici viděti. Brzy bouře se utišila a nastala klidná noc. O deváté hodině v noci bylo pozorovati, že z měděné báně na převysoké prostřední věži jiskry vyletují tak, jako když se saze v komíně chytají. I vysvětlovali sobě mnozí tento úkaz tak, že do této báně uhodil blesk a nahromaděná elektřina tím spůsobem uchází. Ale kapitulní děkan, Otto hrabě Minkvic, soudil jinak a hodlaje velikému neštěstí předejíti, povolal ihned měšťanskou a vojenskou stráž, jež se kolem dómu rozestavila a se sběhlým četným lidem o zvláštním tom úkaze přes hodinu se radila. Mezi tím se jiskry utišily a obecenstvo se rozešlo. Pouze stráž zůstala u věží státi. Před úsvitem dne 1. března počal z prostřední báně vycházeti kouř, jenž opět četné diváky přilákal. Všichni byli toho náhledu, že saze z koule padly na dřevěný krov, jenž vysokou měděnou střechu udržoval, tento krov že tleje, avšak pro silnou měděnou střechu oheň nemůže propuknouti. A tak tomu též skutečně bylo. Ihned se doneslo množství žebřů, stříkačů a různých nástrojův a mnoho se mluvilo o tom, jak oheň na věžích uhasiti aneb alespoň chrám od požáru uchrániti. Střecha na prostřední věži byla velmi vysoká a vrchní báně byla zajisté 30 loket nade zdivem věže a od země na 35 sáhův. Jak na takovou výši vodu vyhnati? I napadla některé myšlénka, že by bylo záhodno, na střední věž vyslati muže, kteří by sekyrami měděné plochy, jimiž byly střechy na všech tří věžích pobity, přesekali, desky a trámy a též onen střední kolmý trám, jenž celou střechu udržoval, spřetínali a celý
- ↑ Přípis kapitule na arcibiskupa ze dne 21. července 1798.
