Eliezer byl jediným z mládeže šibovské, jenž viděl „svět šírý“. Děkoval z toho podivu hodnému hlasu svému, pro jehož vycvičení byl poslán do velkého města. Vše, co mohl vyprávěti, byl již dávno vyprávěl svým soudruhům. Neměl toho ostatně velkou zásobu. Ale oni by ho byli rádi poslouchali každodenně, byť i každodenně vyprávěl totéž. Jak vyhlíží velké město? Jak vysoké domy tam stoji, a jak hezké povozy jezdí ulicemi? Jací bohatí, zdvořilí a učení bydlí v těch domech, a mnoho-li jest mezi, nimi Israelitů, již mají mnoho peněz, pěkné pokoje, nádherný oděv a velkou vážnosť v lidu? A proč asi všickni si jich váží? Snad pro jejich bohatství? Nikoli, vždyť i v Šibově jsou bohatí obchodníci, a Puryce[1] jen tehdy jim prokazují vážnosť, kdy potřebují peněz jejich, a nepotřebují-li, pak ovšem k nim a o nich mluví s ošklivostí a opovržením. Tam jsou u velké vážnosti, ježto se mnoho učili a mnoho umí, a učili se nejen Mišně a Gemaře, ale i různým jiným náukám, velmi pěkným a užitečným. A proč v Šibově není takové školy, kteráž by učila náukám takovým, a proč rabín Isák a Reb Moše praví, že ty náuky jsou vinice sodomské a cizí ohně, a že každý pravý Israelita jest povinen utéci od nich?
„Eliezere! kterak tam ty velké vozy jezdí světem bez koní, a kdo je tak moudře vymyslil?“
„Eliezere! zachovávají tam všickni Israelité košery?“
„Eliezere! co tam vypravují o našich rabínech Todrech?“
„Vypravují zlé.“
Nový podiv! Israelité v šírém světě sami zle mluví o Todrech; nevěří v En-Sofa, ani v Sefiroty, ani v celou Kabalu? — „A co si vypravují o Talmudu?“
- ↑ Šlechtici. Pozn. překl.