„O Talmudu mluví, že moudří a svatí lidé sepsali tu knihu pěknou a moudrou, ale že je potřebí zkrátiti ji a mnoho z ní vyvrci; neboť nyní nastaly časy jiné, a co bylo dříve užitečno, nyní již je škodlivo.“
Opět podiv veliký! Talmud třeba zkrátiti, ježto velmi těžko učiti se Gemaře, a kromě toho zabíjí tato kniha paměť a rozum dětí.
Ovšem! tazatelé sami pamatují, jak těžko se učili Gemaře, a jak je melamed přísně za to trestal, že jim nechtěla do hlavy, jak jim z toho paměť a rozum slábnul, a malý Lejbele, syn chudého krejčího, navždy z toho zhloupěl a ochuravěl!
„A kdo to kdysi zkrátil Talmud tak, že bylo spíše lze jemu se naučiti?“
„Zkrátil jej velký a svatý mudrc, Mojžíš Maimonides, jejž pak rabíni prokleli.“
Rabíni prokleli velkého a svatého mudrce! Rabíni tedy mohou býti zlí a nespravedlivi, a netřeba vždy věřiti tomu, co oni mluví?
„A co Mojžíš Maimonides ještě napsal?“
„Napsal ještě More Nebochim[1], knížku moudrou a pěknou; člověku, čtoucímu tento spis, je do pláče z pohnutí a do smíchu radostí.“
„A máš ty tu knihu, Eliezere?“
„Mám.“
„A odkud ji máš?“
„Dal mi ji jeden Israelita, jenž tam ve velkém městě… jest velkým advokatem.“
„Eliezere! přečti nám něco z té knihy!“
- ↑ Učitel zbloudilých.
