IX.
V Šibově byl ruch neobyčejný. Lid v hromadách anebo proudem se všech stran táhl k velké, hnědé svatyni, pod jejíž třípatrovou, mechem obrostlou střechou v oknech podobných starožitným střílnám počaly se blyštěti dlouhé a úzké pruhy světla. Na nebi jevily se hvězdy, ale bledly při jasném světle měsíce vycházejícího v úplňku.
Vnitřek svatyně sestával z ohromného sálu zvýší domu o dvou velkých patrech. Bylo v něm místo pro několik tisíc lidí. Půdorys jeho tvořil čtverec, v jehožto stranách vystupovaly sněhobílé, úplně hladké zdi, pouze nahoře přerušené těžkou galerií z hlubokých výklenkův, jakéhosi druhu loží, opatřených zábradlím vysokým a prolamovaným. Dole stály dřevěné lavice hustě za sebou od vchodu až k místu vyvýšenému o několik stupňů nad podlahu a ohraženému taktéž dřevěným, ozdobným zábradlím. Na tomto podiu byl stůl ustanovený k rozvíjení obrovského archu Thory,[1] z nížto úryvky musily býti čteny lidu ve dnech předepsaných; podium bylo jaksi kazatelnou, s níž za dnů svátečních rozléhaly se nábožné řeči a náuky; na něm stávaly též sbory skládající se z dorůstajících dětí a dospělejších mladíkův, jichžto hlasy mísily se s hlasem kantora intonujícího modlitby. Podium bylo prostorem zšíří jen několika krokův odděleno od hlavního bodu svatyně, jenž do-
- ↑ Thorah = pentateuch, patero knih Mojžíšových. Pozn. překl.
