Stránka:Meir Ezofovič.djvu/320

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

prsa svá hlasem velikým a zvolej: Falešní mudrci tvoji hubili tě, Israeli!“

Bylo patrno, že Meir vykonal rozkazy předka svého s věrou, zápalem a radostí nevýslovnou. Či sám již ode dávna v hloubi duše své necítil nechuti a žalu k mudrcům falešným? Nevěděl však říci, proč byli falešnými mudrci. Jazyk jeho byl spoután nevědomostí, a oko, planoucí žádostí poznání, naráželo na zdi temnoty, v níž bylo uzavřeno. Nyní již věděl — věděl — rozuměl. Proto také z hloubi prsou zvolal hlasem zvučným:

„Nevěř, Israeli, falešným svým mudrcům!“

Zástup se zbouřil:

„O kom to mluví?“

„Kdo jsou v Israeli falešní mudrci a proroci?“

„Mluví o velkých rabínech a učencích našich; z úst jeho vycházejí bludy ošklivé.“

„Metá samou hanu v oči lidu israelského!“

„Žádá, abychom rukami svými vzdělávali zemi vyhnání!“

„Rabbi Nochim, děd rabína Isáka, pravil dědům našim: „Nepracujte pluhem v zemi vyhnání!“

„A Rabbi Nochim byl mudrcem nad mudrci; světlo moudrosti jeho osvěcovalo celou zemi!“

„Herš Ezofovič velmi se o tom hádal s Reb Nochimem.“

„Herš Ezofovič byl velký hříšník!“

„Proč nám nečetl, co mají chudí činiti, aby zbohatli?“

„Napsal, abychom byli služebníky té země, v níž bydlíme. A když přijde Messiáš a odvede nás odtud do země otců našich, opustíme zemi tuto! Proč bychom měli býti jejími služebníky?“

„Lidé říkali, že v tom písmě stojí psáno, kterak lze písek proměniti ve zlato…“

„A kterak lze vymítati ďábelství…“

„A kterak lze vzkřísiti Mojžíše…“