„Já také ne,“ dodal Meir živě. „A myslíš,“ tázal se, „že Kamionker jich nenávidí?“
„Nikoli,“ odpíral Ber, „on je pouze dojí jako krávy a pohrdá jimi proto, že nejsou dbalí svých zájmův a dovolují, aby je šidil.“
„A zdali Todros jich nenávidí?“ tázal se Meir.
„Ovšem, více než kdy jindy,“ potvrdil Ber. „Todros jich nenávidí. A proč? Poněvadž nežije v téže době jako my všickni;… žije neustále v té době, kdy římský císař zbořil svatyni jerusalemskou a vyhnal národ israelský z Palestiny, a kdy byli židé páleni na hranicích a pronásledováni po celém světě. On dýchá, jí a chodí nyní, ale myslí a cítí tak, jako by žil před tisícem aneb dvěma tisíci roky. Neví ničeho o tom, že od úmrtí jeho předka Todra, jenž sem přibyl ze Španělska, množství let plynulo nepřetržitě jako řeka velká a bystrá, a že na té řece pluli moudří a dobří lidé, již přinášeli světu věci moudré i dobré, a že od toho dávného času svět se velmi změnil, a lidé, kteříž dříve na vzájem se nenáviděli a pronásledovali, podali si ruce ku smíru… On praničeho neví, co se děje na světě… nu! jak by také mohl věděti? Od narození svého nikdy nevyjel ze Šibova, a oči jeho neviděly jiných knih kromě těch, jež mu zůstaly po dědech a pradědech, — aniž člověka z jiného národa kromě osob z národa israelského.“
Meir poslouchal kývaje hlavou, jako by v duchu souhlasil se slovy svého soudruha.
„Šel bych tedy k němu nadarmo,“ pravil po krátkém přemýšlení.
„Proto jsem tě hledal, abych ti to řekl,“ odpověděl Ber. „On nezabrání Kamionkerovi činiti křivdu Kamioňskému, neboť jemu se bude zdáti, že šlechtic Kamioňský pochází z národa idumejského, jenž válčil s Josuem, anebo z národa římského, jenž se klaněl modlám a rozbořil svatyni jerusalemskou, aneb z národa španělského, jenž před
