„Nu! a cos učinil s tím masem?“
Samson opět velmi nízko sklonil hlavu, a tak stoje vykoktal:
„Rabbi! požíval jsem z něho, a žena má i děti mé též!“
Okamžitě lítaly jiskry z plamenných oči Todrových.
„A proč jsi nevyhodil té nečistoty na smetiště?“ křičel rabín; „proč jsi ošklivou tou věcí znečistil ústa svá i dětí svých?“
Po delším mlčení odpověděl hlas pokorný, třesavý, jako by po zemi se plazící:
„Nassi! Jsem velmi chud; najal jsem mizernou krčmu, z níž mám jen malý užitek. Ale mám, Nassi! šestero dětí a starého otce, jenž bydlí u mne, a dva vnuky, jimž umřeli otec i matka! Rabbi! mně je velmi těžko uživiti sebe a rodinu, proto také jíme maso jen jednou v témdni, ve svatý večer sobotní! Košer maso je drahé… protož pokaždé v pátek kupuji jen tři libry masa, a z těch tří liber nás jedenácte jí a posilňuje se! Rabbi! věděl jsem, že po celý týden nevložíme již ničeho do úst kromě chleba, cibule a okurek… bylo mi tedy líto zahoditi to maso, a ač na něm byla kapka mléka, požíval jsem z něho a dovolil též rodině své, aby jedla z něho…“
Tím způsobem chudý Samson bědoval a spolu se obviňoval, a mistr ho poslouchal s obličejem zachmuřeným a hrozným.
Potom počal mluviti. Z počátku mluvil ve hněvu a pobouření, a přece seděl nepohnutě a nuceně. Natahuje pouze šíji ku zděšenému a pokornému Šimšelovi, upíral naň zrak čím dále tím ohnivější a hroznější. Vykládal dlouho, obšírně a důkladně: odkud pochází zákaz mísení potrav masitých s mléčnými, co o tom zákaze psali různí Tanaité a velcí rabíni, a jak nesčíslní nástupci jejich vydávali a objasňovali spisy jejich; jak velkým provinilcem je taký člověk, jenž
