pokryta hnědou čepicí, posunutou v týl tak, ze zmačkaný štítek její čněl nad čelem žlutým, ostíněným ohromnou houští havraních vlasův jenom nepatrně sešedivělých. Shrben jsa jak obyčejně a hořejší polovicí těla nachýlen ku předu, seděl úplně nepohnutě, a jen černé oči obracel na tváře a postavy těch lidských bytostí, jež stlačeny jsouce u protější zdi pozdvihaly k němu zraků pobožných, bázlivých, skroušených.
Mezi malým, shrbeným a nepohnutým mudrcem, jenž seděl na stolici, a několika těmi bytostmi, jež byly již předpuštěny před obličej jeho, bylo prostranství zšíří několika krokův, jehož nikdo bez výslovného dovolení nesměl překročiti, a křižovaly se dva různé druhy světel. Jedno zlaté, sluneční, a spolu blankytové z jasných nebes, vnikalo tam oknem otevřeným, druhé, jiskravé, pronikavé, dymné vycházelo z krbu, v němž plápolal oheň široko roznícený.
U krbu na podlaze, pokryté tlustou vrstvou špíny, seděl nerozlučný učeň a sluha rabínův — melamed nad melamedy, pobožný a moudrý Reb Moše. V hrubé košili, opásán provazem, seděl na bosých nohou, a přikládaje neustále dřívka na oheň, sypal hrsti suchých bylin do vody vařící se v několika hrnéčkách. Zaujat činností tou, jak se zdálo lékárnickou, zastával též úřad sluhy úředního. Vyvolával z lidu, jenž naplňoval jizbu a síňku, jména těch, na něž podlé zdání a vůle jeho došlo, aby se přiblížili k mistrovi.
Nyní, ukazuje tlustým, černým prstem na postavy lidské tlačící se ku zdi, zvolal hlasem chraptivým:
„Šimšel, hospodský!“
Vyvolaný, jehož jméno Samson průběhem času bylo změněno a pokaženo, zevnějškem svým nikterak nepřipomínal svého jmenovce, poetického hrdinu a znamenitého athleta biblického. Malý, vyzáblý ten muž rudovlasý, vystoupil
