číslic. V rozmluvu tu se mísilo časem jakési zpěvné vyprávění, načež ozývaly se výkřiky podivení, četné otázky aneb veselý smích. Jevil se tu mír a spokojenosť lidí horlivě pracujících pro blaho své a rodin svých, a oslazujících sobě starosti o životní potřeby vzájemnou upřímností, důvěrou a přízní.
Ve velké, světlé jizbě společenské, jež páchla jedlemi, jichžto větvičkami byla toho dne postlána podlaha, umytá a umetená mnohem bedlivěji nežli jindy, na staré, žluté pohovce před stolem pokrytým ubrusem barevným seděl Saul ve svátečním oděvu z lesklého harasu, šediny maje pokryty aksamitovou čepičkou; lžičkou z ryzího stříbra zvolna popíjel vonného, výborného čaje. Ohromný samovar, lesklý jako zlato, nestál toho dne jak obyčejně na skříni, skrze jejíž sklenné tabule bylo viděti hojné náčiní stolní a kuchyňské, nýbrž řeřavěl nad uhlím a vydychoval páru ve velké vedlejší světnici, jež byla čista, lavicemi a stoly kolem opatřena a jasně osvětlena širokým plamenem ohně, rozníceného ve velkých kamnech kuchyňských. Postavení ohromného toho samovaru, šířka kuchyňského ohně, čerstvé obíhání žen a četných domácích služek kolem něho, sváteční oděv Saulův a vzorně bílé záslony, jimiž okna společenské světnice byla ozdobena, — z toho všeho bylo lze souditi, že v domě bohaté rodiny kupecké očekávali toho dne na četné hosti, a ku přijatí jich činili vesele bedlivé přípravy.
Bylo ještě časně z rána, a starý Saul seděl samoten, libuje si patrně v atmosfeře pořádku a dostatku, jenž se jevil kolem něho, jakož i v ohlasech rozmluv a ruchu, jímž obšírný a lidný dům byl naplněn od štítu až po základ. Byla ta jedna z těch dosti častých chvil, v nichžto vážný patriarcha staré rodiny plně pocítil všecky milosti a důstojnosti, jimiž Jehova hojně obdařil blahoslavené stáří jeho.
Ledva se však otevřely dvéře ze síně a Meir jimi
