Slyšel jsem slovo, jež znělo jako „šíleti“ a naslouchal jsem řeči, jež se u stolu vedla.
„Themat, jako o ‚Golemovi‘, bychom se před ním neměli dotýkati,“ řekl Josua Prokop vyčítavě, „když před chvílí mluvil o knize Ibbur, byli jsme tiši a neptali jsme se na nic více. Vsadil bych se, že se mu to všechno jen zdálo.“
Cvak kývl hlavou:
„Máte zcela pravdu. Je to totéž, jako bychom chtěli s nechráněným světlem vejíti do zaprášené komory, kde strop i stěny pokrývají zvetšelé látky a kde suchý troud minulosti pokrývá podlahu zvýši stopy; nepatrné dotknutí se a už vyšlehnou plameny ze všech koutů.“
„Byl Pernath dlouho v blázinci? Je ho škoda — je mu přece teprve asi čtyřicet let,“ řekl Vrieslander.
„Nevím. Nemám také tušení, odkud přišel a co bylo jeho dřívějším povoláním. Svou štíhlou postavou a špičatým vousem vyhlíží jako starofrancouzský šlechtic. Před mnoha, mnoha lety mne žádal známý můj lékař, abych se ho poněkud ujal, a abych mu našel byt v těchto ulicích, kde se o něho nebude nikdo starati a kde ho nebude nikdo obtěžovati otázkami po minulosti.“
A zase se Cvak pohnutě na mne zadíval.
„Od té doby žije zde, opravuje starožitnosti, vyřezává gemmy a nabyl tím jistého jmění. Pro něho je velikým štěstím, že — jak se zdá — zapomněl všechno, co souvisí s jeho šílenstvím. Prosím vás snažně, neptejte se ho nikdy na věci, jež by v jeho mysli mohly vyvolati vzpomínku na minulost — o to mne také onen starý lékař několikráte prosil! Víte, Cvaku, říkával mi, máme
