Stránka:MEYRINK, Gustav - Golem.djvu/49

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

Jindy zase se praví, že na své procházce udělal okruh a vrátil se zase tam, odkud vyšel, k prastarému domu nedaleko synagogy.

Někteří rozčilení opět tvrdí, že ho viděli, jak za rohem jde přímo proti nim. A jakkoliv šel přímo naproti nim, přece jen se jeho postava zmenšovala a zmenšovala — zrovna jako by se vzdaloval — až pojednou zmizel.

Před šestašedesáti roky působil jeho zjev dle všeho nesmírné vzrušení, neboť se dobře pamatuji — byl jsem tehdy zcela malý kluk — že byl tenkráte onen starý dům v ulicí „U staré školy“ od půdy až do sklepa prohledán.

Bylo tehdy také zjištěno, že v tomto domě je opravdu pokoj se zamřížovaným oknem, že však odnikud není k tomu pokoji přístupu.

Aby z ulice bylo lze lépe vše přehlédnuto, bylo ze všech oken toho domu vystrčeno prádlo. Tak se přišlo na to, že v jediném zamřížovaném okně nebylo nic.

Poněvadž se k pokoji jinak nemohlo, spustil se k oknu se střechy jeden muž po provaze, aby do pokoje nahlédl. Už už byl u okna, v tom se přetrhl provaz a ubožák s přeraženými údy a s rozbitou lebkou ležel dole na dláždění.

Když pak později měl býti pokus ještě jednou opakován, tu se názory o poloze onoho okna tak rozcházely, že bylo od pokusu upuštěno.

Já sám jsem potkal „Golema“ po prvé v životě asi před třiatřiceti roky.

Potkal jsem ho v tak zvaném průchodním domě a málem bychom se byli srazili.