Nic po něm nezbylo, než trpasličí hliněná figura kterou podnes ukazují v staronové synagoze.“
„Týž rabín byl prý kdysi volán k císaři na hrad, aby zaklínal mrtvé a činil duchy viditelnými,“ prohodil Prokop, „ale moderní badatelé tvrdí, že k tomu používal laterny magiky.“
„To se ví, i nejhloupější vysvětlení najde dnes pochvalu,“ horlil Cvak s přesvědčením. „Laterna magika! Jako by císař Rudolf, jenž celý svůj život podobné věci stopoval, nebyl na první pohled prohlédl podvod! Byl by jistě poznal, že je to podvod…
Nemohu ovsem věděti, co je podkladem pověsti o Golemovi, že však něco, co nemůže zemříti, tropí v této čtvrti své rejdy a s touto pověstí souvisí, o tom jsem pevně přesvědčen. Moji předkové bydleli zde pokolení po pokolení, a proto vím zcela zaručeně ze vzpomínek rodičů a prarodičů, že se Golem v určitých periodách na ulicích židovského města vynořuje!“
Cvak se pojednou odmlčel; všichni jsme cítili, že jeho myšlenky bloudí v minulosti.
Jak zde seděl u stolu, hlavu maje podepřenu, a jak jeho červené, mladistvé tvářičky v světle lampy cize se odrážely od bílého jeho vlasu, tu bezděky srovnával jsem v duchu jeho rysy s tvářemi jeho loutek, jež mi často ukazoval.
Podivno, jak velice jim tento starý muž byl podoben.
Týž výraz, týž řez tváře!
Tak mnohé věci na světě nemohou se od sebe odloučiti, pomyslil jsem si a když jsem si v duchu představoval Cvakův prostý osud, tu zdál se mi
