lékař zakročiti, bude bohužel nutno nové zrcadlení oka elektrickým světlem, a to že by — nehledě k tomu, že je to, jak se pacient sám dnes přesvědčil, nadmíru bolestivé! — mohlo býti pro oslňující paprsky zraku pacientovu přímo osudným.
Jiný lékař tedy — nehledě k tomu, že mnohému z nich právě v iridektomii schází nutný cvik — mohl by nové vyšetření oka zavésti až po delší době, až by si zrakový nerv poněkud odpočinul, aby snesl jednak zrcadlení, jednak i chirurgickou operaci.“
Charousek zaťal pěsti.
„Tomu v šachové mluvě říkáme, mistře Pernathe, ‚vynucený tah‘! — — A co následovalo, bylo opět vynuceným tahem — jedním tahem za druhým, jež si ten lotr vynutil.
Zoufalstvím pološílený pacient zapřísahal teď Dra Wassoryho, aby se slitoval, aby svůj odjezd odložil jen o den, a aby sám operaci provedl. — Že se přece jedná o více, než o rychlou smrt, že hrozná, mučivá úzkost, že každou chvíli nutně oslepneme, je nejstrašnější mukou v životě.
A čím více se tento netvor vzpíral a naříkal, že odložení cesty způsobí mu nedozírnou škodu, tím vyšší sumy nabízeli mu dobrovolně nemocní.
Když se konečně Dru Wassorymu zdála suma dosti vysokou, tu se zvolna poddal a způsobil hned příštího dne — dříve než by náhoda mohla jeho plán odhaliti — ubožákovi na obou očích onu nevyléčitelnou škodu, onen věčný pocit oslnění, jenž činí ze života neutuchající muka, jenž však úplně setřel stopy bídáckého jeho skutku.
Těmito operacemi na zdravých očích rozmnožil
