A je, prosím, 110 let stár, každou noc dostane u nás tak zvanou kávu z milosti.“
Naklonil jsem se nad starcem a zavolal jsem mu do ucha jediné slovo:
„Šafránku!“
Stařec se zachvěl, jako bleskem zasažen. Zabručel něco, třel si zamyšleně čelo.
„Rozumíte mi, pane Šafránku?“
Kývl hlavou.
„Dejte tedy pozor. Chci se vás na něco zeptati ze staré doby. Když mi dobře odpovíte, dostanete tuhle tu zlatku!“
A položil jsem zlatník na stůl.
„Zlatku,“ opakuje stařec a točí klikou kolovrátku jako šílenec.
Zadržím mu ruku:
„Vzpomeňte si dobře! Neznal jste asi před 33 lety nějakého Pernatha? Byl to rytec gemm…“
„Hadrbolec? A byl krejčí,“ blábolí dýchavičně a směje se celým obličejem, jako bych mu byl vyprávěl báječný vtip.
„Ne. Žádný Hadrbolec. — — Pernath!“
„Pereles?“ vykřikl vítězně.
„Ne. Taky ne Pereles. — — Per-nath.“
„Aha! Pascheles?“ krákorá radostně.
Upouštím zklamaně od svého pokusu.
„Chtěl jste se mnou mluviti, pane?“ marker Ferri Athenstädt stojí přede mnou a uklání se chladně.
„Ano. Opravdu. Můžeme při tom hrát partii biliáru.“
