Domy, jež byly jeho majetkem, dám prodati v dražbě, předměty, jichž se dotýkal, budou spáleny a hotové peníze i výtěžek z prodeje domů připadne po mé smrti jednou třetinou Vám.
Vidím v duchu, jak při těchto slovech vyskočíte a protestujete, ale upokojte se: co dostanete, je pouze váš majetek s úroky a úroky z úroků. Už dávno jsem věděl, že před lety Wassertrum připravil o vše vašeho otce a vaši rodinu. Teprve dnes mohu to z úředních akt zjistiti a dokázati.
Druhá třetina bude rozdělena mezi 12 členů ‚Batalionu‘, kteří ještě osobně znali Dra Hulberta. Chci, aby každý z nich byl bohat a aby nabyl přístupu do tak zvané pražské ‚lepší společnosti‘.
Poslední třetina patří rovným dílem nejbližším sedmi loupežným vrahům v Čechách, kteří budou pro nedostatek důkazů osvobozeni.
Tím jsem povinen veřejnému pohoršení.
Tak. To by asi bylo vše.
A teď milý, milý příteli, žijte blaze a vzpomeňte si někdy na Svého upřímného a vděčného
Inocence Charouska.“
Hluboce rozrušen odložil jsem Charouskův dopis.
Nemohl jsem se ani řádně těšiti ze zprávy o svém příštím osvobození.
Charousek!
Ubohý hoch! Jako bratr staral se o můj osud. Jen proto, že jsem mu kdysi půjčil 100 zl.
Kdybych mu mohl alespoň ještě ruku stisknouti!
Cítil jsem: má pravdu. Ten den nikdy nenadejde.
Viděl jsem ho před sebou: rozpálené oči, souchotinářská ramena, vysoké, ušlechtilé čelo.
