Ale jedno je jisto: uvidíme se!
Když i ne v tomto životě a když i ne — co mrtví — v onom životě, přece jen onoho dne, kdy, jak stojí v bibli: PÁN vyvrhne ze svých úst ty, kdož byli vlažnými a ani studenými ani teplými…
Nedivte se, že tak mluvím! Nemluvil jsem s vámi nikdy o těchto věcech a když jste se kdysi dotkl slova ‚kabbala‘, vyhnul jsem se tomu. Ale já vím, co vím.
Snad mi rozumíte, co tím míním; ne-li, pak prosím vás, vyškrtněte ze své paměti, co jsem řekl. — —
Kdysi, ve svém deliriu, jsem se domníval, že vidím na vaší hrudi znamení. Možná také, že jsem jen bdě snil.
Domnívejte se, nerozumíte-li mi skutečně, že mám — vnitřně! — už od dětství mnohé poznatky, jež mne vedly zvláštní cestou.
Poznatky, jež se nekryjí s tím, co lékařská věda učí, nebo co Bohu díky ještě nezná; a doufejme: také nikdy nepozná.
Já však jsem se nedal oklamati vědou, jejímž nejvyšším cílem jest vyzdobiti ‚čekárnu‘, kterou bychom nejraději zbořili.
Než dosti o tom.
Chci vám raději vyprávěti, co se mezitím událo:
Koncem dubna byl Wassertrum v stadiu, v němž začala má sugesce působiti.
Poznával jsem to z toho, že na ulici neustále gestikuloval a hlasitě sám s sebou hovořil.
To je jistým znamením, že se myšlenky srocují k bouři, jež v brzku jejich pána udolá.
