až posud vypátrána! — u vás nalezeny co corpus delicti. Ostatek jsem si už sám zkombinoval: Wassertrum et cetera!
Vzal jsem Jaromíra hned na paškál, dal jsem mu 1000 zlatých,“ ruka s dopisem mi sklesla a slzy radosti vyhrkly mi z očí: jen Angelina mohla Charouskovi dáti takovou sumu; ani Cvak, ani Prokop nebo Vrieslander neměli tolik peněz!
Tedy přece na mne dočista nezapomněla! — —
Četl jsem dále:
„— — 1000 zlatých a slíbil jsem mu další 2000 zl., když půjde se mnou hned na policii a přizná se, že ty hodinky odcizil doma bratrovi a že je prodal Wassertrumovi.
To vše mohu však provésti teprve pak, až se toto psaní pomocí Václava dostane do vašich rukou. Čas nestačí.
Ale buďte ujištěn: Stane se to. Ještě dnes. Ručím vám za to.
Nepochybuji ani okamžik, že Lojza provedl tu vraždu a že ty hodinky jsou skutečně Zottmannovy.
Kdyby však, proti nadání, tomu tak přece nebylo, tu ví Jaromír také, co má činiti: V každém případu prohlásí, že to jsou ony hodinky, které byly u vás nalezeny!
Tedy: čekejte a neztrácejte naděje. Den, kdy zase nabudete svobody, je snad už velice blízký.
Nadejde-li však také den, kdy se sejdeme?
Toho nevím.
Skoro bych řekl: nemyslím. Neboť se mnou to jde rychle ku konci. Musím se míti velice na pozoru, aby mne poslední hodinka nepřekvapila.
