a v podvlékačkách tak svědomitě o to staral, nemám-li nějaké štěnice?
Panovala snad v zemském soudě obava, že by mohlo nastati zkřížení cizích ras tohoto hmyzu?
Ve středu dopoledne přicházela k nám obyčejně prasečí hlava s měkkým kloboukem a třesoucími se nohavicemi: vězeňský lékař Dr. Rosenblatt, jenž se přesvědčil, že všichni vězňové zdravím kypí.
A kdykoliv si někdo na cokoliv stěžoval, tu předpisoval vždy — cinkovou mast, aby se jí natírala prsa!
Jednou přišel s ním také soudní president — vytáhlý, navoněný chlap z „dobré společnosti“, jenž měl na tváři vryty nejnižší neřesti — a díval se pozorně, je-li vše v pořádku…
„Esli se eště nikdo z nás nevoběsil,“ řekl náš učesaný.
Pokročil jsem k presidentovi, abych mu přednesl jistou prosbu. Tu odskočil ustrašeně za dozorce a vytáhl na mne revolver.
„Co prý chci?“ křičel na mne.
Mám-li zde nějaké dopisy, ptal jsem se zdvořile.
Místo odpovědi dostal jsem prudkou ránu do prsou od Dra Rosenblatta, jenž hned na to také utekl.
Pan president byl také v mžiku venku a okénkem ve dveřích volal na mne posměšně, abych radši přiznal tu vraždu, jinak že do smrti nedostanu žádných dopisů…