Jen málo kroků pokročil ke mně, a ani nesňal klobouk, ani mne slovem nepozdravil.
Tak se chová, je-li doma, cítil jsem a shledával jsem to zcela přirozeným, že jednal právě tak a nejinak.
Sáhl do kapsy a vyňal z ní knihu.
Pak obracel v ní dlouho listy.
Vazba knihy byla z kovu a prohloubeniny ve formě roset a pečetí byly vyplněny barvou a malými kameny.
Konečně nalezl místo, jež hledal, a ukázal na ně.
Kapitola zněla: „Ibbur“, „Obtěžkání duše“, odhadl jsem.
Velká, zlatem a červeně provedená iniciálka „I“ zabírala takřka polovinu celé stránky, kterou jsem bezděky přeletěl, a byla na kraji poškozena.
Měl jsem ji opraviti.
Iniciálka nebyla na pergamen přilepena, jak jsem to až posud vídal v starých knihách; spíše se zdálo, že je složena ze dvou tenkých plátků zlata, jež jsou uprostřed k sobě přiletovány a konci za okraje pergamenu přehnuty.
Tedy tam, kde písmeno stálo, musel býti v listě otvor?
A bylo-li tomu tak, pak muselo I na druhé straně býti obráceno?
Obrátil jsem stránku a shledal jsem, že má domněnka byla správnou.
Bezděky četl jsem i tuto stránku celou i onu, jež ležela naproti.
A četl jsem dále a dále.
