když už mluvíme o kartách: pane Cvaku, hrajete taroky?“
„Taroky? To se ví. Od mládí.“
„Pak se vám divím, že se ještě ptáte po knize, v níž je celá kabbala, když jste ji přece sám tisíckrát držel v ruce!“
„Já? V ruce? Já?“
Cvak se chytal za hlavu.
„Ano, vy! Což vám nikdy nebylo nápadno, že má taroková hra 22 trumfů, zrovna tolik, kolik písmen má hebrejská abeceda?! Neukazují-li naše české karty ještě nadbytečné obrazy, jež jsou zřejmě symboly: Šašek, Smrt, Ďábel, Poslední Soud? Milý příteli, snad nechcete, aby vám život své odpovědi do ucha ještě hlasitěji křičel? — — Co ovšem nemusíte věděti, je to, že slovo „tarok“ čili „Tarot“ je totéž, co židovské „Tora“ = „zákon“, nebo staroegyptské „Tarut“ = „tázaný“ a v staré zendské řeči slovo „tarisk“ = „žádám si odpověď“. — Ale učenci to měli věděti, pak by nebyli tvrdili, že taroky pocházejí z doby Karla VI. — A právě jako je pagát první kartou ve hře, tak je i člověk první figurou ve své vlastní obrázkové knize, svým vlastním dvojencem: — — — hebrejská písmena Aleph, jež, zformována dle podoby člověka s jednou rukou, ukazující k nebi a s druhou dolů; jak je tomu dole, tak i je nahoře.
Proto jsem také před chvílí řekl: Kdo ví, jmenujete-li se opravdu Cvak a ne ‚Pagát‘. Nezakřikněte to,“ — Hillel díval se při tom upřeně na mne a já tušil, jak pod jeho slovy roztává propast stále nových významů — „nezakřikněte to, pane Cvaku! Tu lze se dostati do tmavých cho-
