»Mýlil jsi se.«
»Masa Bob se nemýlí. Strašidlo veliké, tak, tak, takhle!«
Slovům svým dodával černoch rozmanitými posuňky ještě více směšnosti.
»Má oči jako oheň, rozevírá hubu jako drak a foukal na massa Boba, až ho povalil. Massa Bob viděl veliký vous, tak veliký, takhle dlouhý!«
Zajisté zdála se ve tmě Bobovi vousem dlouhá hříva, která pokrývala tvář domnělého obra.
»Zbláznil jsi se?« vece Davy.
»Ó, massa Bob má dobrý rozum, velmi dobrý! On ví, co viděl. Nechť jde tam jen massa Davy, uvidí ho také.«
»Nuže, pojďme a přesvědčíme se, co postrašilo Boba!«
Již chtěli jíti. V tom uslyšeli za sebou slova:
»Zůstaňte tu jen, mastre Davye! Není tam strašidla.«
Do Susiky jakoby hrom udeřil! Mžikem přiložil pušku k líci. Totéž učinili Vohkadeh i Francis. Všechny tři hlavně mířily na Shatterhanda, ze země vstávajícího.
»Dobrý večer!« pozdravil. »Ukliďte svou zbraň, lidičky. Přicházím k vám jako přítel, nesa vám pozdrav od Jemmya i Franka.«
Všichni sklonili pušky.
»Od nich nesete nám pozdrav?« ptal se Davy. »Vy jste se sešel s nimi?«
» Ovšem!«
»Kde?«
»Tam dole u jezera Krvavého, kamž, dovedla je stopa, po které jeli.«
»Souhlasí. Což objevili přece, jaký to byl slon?«
»Ano, můj kůň to byl.«
»Prach a broky! Má tak obrovská kopyta, pane?«
»Nikoli! Jeho nožky jsou velmi hezounké. Já ovšem nemohu za to, že měli jste střevíce za kopyta.«
To řka ukazoval na sítěné střevíce, které mu visely na opasku. Davy pochopil hned, oč jde; proto dodal:
»Aj, výborné! Cizí master připne střevíce ty svému koni, aby oklamal lidi, kteří sledují stopu jeho! Člověče, toť velmi dobrá myšlénka; ano je tak znamenitá, jako bych já sám byl jejím původcem!«
»Ano, ano, dlouhý Davy má ze všech lovcův, kteří jezdí nebo chodí mezi oběma velikými moři, vždy nejlepší myšlénky!«
