»Nevysmívejte se mi, pane! Tolik rozumu, jako vy, mám ještě také. Rozumíte?«
A pohrdlivě pohleděl na Old Shatterhanda.
»O tom nepochybuji,« odpověděl tento. »A že jste tak chytrý, dovedete mi zajisté pověděti, jaké strašidlo dobrý Bob viděl?«
»Ať sním cent kulí a to bez másla a petržele, nebyl-li to váš kůň!«
»Myslím, že dobře jste hádal.«
»Abych tohle uhodl, k tomu netřeba býti gymnasistou jako tlustý Jemmy. Ale teď již mi povězte, kde člověk ten s Frankem vlastně vězí. Proč přicházíte sem sám?«
»Poněvadž k vám přijíti nemohou. Tlupa Šošonů pozvala je na večeři.«
Dlouhý Susika leknutím div nepadl.
»Nebesa! Chcete tím snad říci, že byli zajati?«
» Bohužel!«
»Opravdu? Jistě? Skutečně?«
»Ano. Přepadeni, a odvedli je do zajetí.«
»Šošonové? Přepadeni a zajati? To si vyprosíme! Vohkadehu, Martine, Bobe, rychle na koně! Okamžitě vydáme se za Šošony. Musejí nám vydati oba zajatce, jinak rozsekáme je na vlašský salát!«
A již spěchal ke koním, již pásli se u vody.
»Počkejte, pane!« pravil Old Shatterhand. »Tak rychle to nejde. Což víte již, kde Šošony najdete?«
»Nikoli, ale doufám, že nám to povíte!«
»A jak veliký jest počet jich?«
»Počet? Myslíte, že rozhoduje počet osob, jde-li o osvobození Jemmyovo? Ať jejich sto neb dvě stě, vše jedno; musejí nám ho vydati!«
»Počkejte aspoň chvíli, nežli něco podniknete! Myslím, že máme si říci ještě mnoho. Nejsem zde samoten. Zde přichází můj soudruh, který přeje vám také dobrého pořízení.«
Až dosud nehnul se Vinnetou s místa. Vida však, že Old Shatterhand s muži rozmlouvá, přiblížil se i s koňmi ke společnosti.
Dlouhý Davy byl sice překvapen, vida bělocha ve společnosti s rudochem, ale nevšiml si hrubě ani náčelníka; i řekl:
»Rudoch! Jako by vám z oka vypadl. Západozemec zajisté také není!«
»Nikoli; uhodl jste to zase hned.«
