A jeli směrem západním asi půl hodiny, když tu Vohkadeh zastavil náhle svého koně.
»Uf!« zvolal.
Slova toho užívají Indiáni hlavně na znamení podivení.
»Co se stalo?* ptal se Jemmy.
»Ši-ši!«
Mandanské slovo to znamená vlastně »nohy«, ale užívá se ho také k označení stopy, šlépěje.
»Stopa?« ptal se Jemmy. »Lidská či zvířecí?«
»Toho Vohkadeh neví. Nechť pozorují ji moji bratří sami.«
»Nemožné! Indián aby nevěděl, pochází-li stopa od člověka nebo zvířete! Toho jsem ještě nikdy neslyšel! Je stopa ta zajisté prazvláštní. Prohlédněme si ji! Ale sestupte všickni a nejezděte kolem! Potom bychom neviděli a nepoznali ničeho.«
»I pak bude ji znáti,« řekl Indián. »Jest veliká a dlouhá; směřuje od jihu k severu.«
Jezdci slezli s koňův, aby pozorovali podivnou stopu. Každý tříletý chlapec indiánský dovede rozeznati šlépěj lidskou od zvířecí. Skoro k neuvěření bylo, že právě Vohkadeh neuměl podati náležitého vysvětlení. Také Jemmy, pozoruje po delší dobu stopu, vrtěl hlavou, hleděl v levo, odkud přicházela, potom zase v pravo, kam vedla, znovu potřásal hlavou a pravil Susikovi:
»Nuže, starý Davye, viděl jsi za svého života něco podobného?«
Tázaný kýval povážlivě hlavou, hleděl v pravo a v levo, pozoroval šlépěj ještě jednou a potom odpověděl:
»Nikoli, ještě nikdy.«
»A vy, mastre Franku?«
Otázka ta učeného Němce nemálo zarazila! Prohlížel bedlivě stopu, prohlížel ji ještě jednou, kroutil povážlivě hlavou, ale nevyzkoumal ničeho.
Také Martin a Bob neuměli u věci podati nijakého vysvětlení. Davy škrábal se nejprve za uchem pravým, potom i levým a odplivl si dvakráte; to bylo znamením, že je na rozpacích. Posléze však učinil přemoudrou tuto výpověď:
»Ale nějaký tvor se tudy přece jen ubíral! Není-li tomu tak, odsuďte mne, abych za dvě hodiny vypil všechnu vodu, již Mississipi, otec vod, odnáší k moři!«
»Hletďme, hleďme, jak jsi moudrý!« smál se Jemmy. »Kdybys
