nám byl nepověděl, nevěděli bychom opravdu, že to je vlastně stopa. Tedy nějaká potvora tudy zajisté běžela. Ale jaká? Kolik měla noh?«
»Čtyři,« odpověděli ostatní.
»Ano, to lze dobře rozeznati. Tedy přece zvíře! Ale teď mi jen řekněte, s kterým čtvernohým zvířetem jest nám tu činiti?«
»Jelen to nebyl,« domníval se Frank.
»Chraniž Bůh! Jelen jaktěživ nezůstavuje takových šlépějí.«
»Snad medvěd?«
»Medvěd zanechává ovšem na takovéto půdě šlépěje, že by je slepec nahmatal, ale tato stopa není přece medvědí. Není dlouhá, ale okrouhlá, majíc skoro píď v průměru, a přímo, jakoby pečetí do země vtlačená. Zvíře nemělo ani pařátův ani drápův, ale mělo kopyta.«
»Tedy kůň?« hádal Frank.
»Hm,« bručel Jemmy. »Kůň to také nebyl. Musili bychom tu viděti přece aspoň slabé otisky podkov. Stopa je na nejvýše dvě hodiny stará, nemohlo tedy v krátké té době něco z ní zmizeti. Avšak nejvíce mne mýlí velikosť šlépějí; a viděli jste snad již koně s takovými kopyty? Kdybychom byli v Asii nebo v Africe, soudil bych, že pádil tudy slon.«
»Ano, ano, právě tak vyhlíží jeho šlépěj,« smál se Davy.
»Cože? Právě tak že vyhlíží?« tázal se Jemmy.
»Ovšem, vždyť to sám pravíš.«
»Dej si tedy sobotales vrátiti! Viděl-lis kdy již slona?«
»Ne jednoho, ale dva.«
»Kde?«
»Ve Filadelfii ve zvěřinci a teď zde, totiž tebe, břicháči!«
»Chceš-li vtipkovati, tedy si nakup za deset dollarů jiných, lepších vtipův, rozumíš? Tyhle šlépěje že podobají se stopě slona? Velké byly by sice dosť, to připouštím, ale kroky slonovy jsou zcela jiné. Na to jsi nepomyslil, Davye. Velbloud to také nebyl, jinak domníval bych se, že’s tudy přede dvěma hodinami běžel ty. Avšak teď se vám upřímně vyznávám, že jsem se svou moudrostí v koncích.«
Mužové popošli několik kroků ku předu, potom vrátili se zase zpět, pozorujíce stopu opět a opět; ale nikdo nemohl správného úsudku pronésti.
»A co tomu říká náš rudý bratr?« optal se Jemmy.
»Maho akono!« odvětil Indián, rukou na znamení úcty pohybuje.
