»Nikoli, neboť talisman, který já myslím, jiného je druhu, než jaký vy máte na mysli. Pohleďte naň! Tam visí za obrazem!«
Ukazoval na zeď, na níž visel svátý obraz. Za obrazem zastrčen byl kus dřeva, na kterém dosti zřetelně znáti bylo, že hořejší čásť jeho naznačovati měla hlavu.
»Hm,« bručel Davy, který, jako všichni Yankeeové, přísně držel se náboženství. »Nemyslím, že tato věc je obraz nějakého bůžka.«
»Nikoli! Nejsem pohan, alebrž dobrý křesťan. Zde vidíte dřevěnou loutku, kterou vyřezal jsem tenkráte Luddyi ke hraní. Památku na hroznou tu událosť jsem si uschoval a nosívám ji vždy na krku, provázím-li otce svého na lov. Ocitnu-li se kdy u velikém nebezpečenství, sáhnu pro loutku, a medvěd jest ztracen: tím buďte jisti!«
Hluboce pohnut položil mu Jemmy ruku na rameno a pravil:
»Martine, vy jste hodný jinoch. Věřte, že jsem vaším přítelem, a nesklamete se ve mně nikdy. Ujišťuji vás, že nikdy litovati nebudete důvěry, již mi věnujete. Snad podám vám dosti brzy ve směru tom nezvratné důkazy.
