prohlásil Old Shatterhand, že Siouxové včera ani nepřenocovali; nechtěli zajisté odpočinouti, dokud nedosáhli by řeky Ohnivých děr.
To právě bylo špatným znamením a dokazovalo, že měli nějaký úmysl, jejž rychle provésti chtěli. Žel však, že pronásledovatelé nemohli využitkovati rychlosti koňů svých, neboť rostlinstvo zase zmizelo, a měkká půda ustoupila opět sopečné skále, na níž nebylo lze nalézti stopy.
Old Shatterhand soudil, že Siouxové přidrželi se i dále dosavadního směru, a nemýlil se. Před nimi zdvihaly se vrchy Ohnivých děr, za nimiž jsou proslulé, velkolepé gejzery. Tam dařilo se opět rostlinstvo, ano i lesy, záležející hlavně z tmavých smrkův.
Po nějaké době dojeli k úzkému potůčku, jehož měkké břehy kopyty koňskými byly zdupány; Siouxové napájeli tam koně.
Stopa byla tedy zase šťastně nalezena a podržela odtud až na vrch takovou zřetelnosť, že na omyl nebylo pomyšlení.
Cesta pravá tam ovšem nevedla. Shatterhandovi bylo jeti lesem, jehož stromy však dosti daleko od sebe byly vzdáleny, že jezdcům v pochodu nikterak nepřekážely. Ale právě taková cesta jest pro západozemce nejnebezpečnější. Za každým stromem skrývati může se nepřítel, o jehož přítomnosti nikdo nemá ani tušení.
Nikdo nevěděl, nevynutili-li rudoši lstí nebo mocí na zajatcích nějakého vyznání o pomoci, již od Old Shatterhanda očekávali. Kdyby Ogallallové tušili, že jsou pronásledováni, jistě učinili by náležitá ve směru tom opatření, a nejpříhodnější místo k tomu byl právě jménovaný les. Za tím účelem vyslal Old Shatterhand několik Šošonův, aby okolí prozkoumali a hned se vrátili, kdyby pozorovali něco podezřelého.
Na štěstí ukázala se tu opatrnosť zbytečnou. Zásluhu o to přičísti sluší tlustému Francouzovi.
Náčelník totiž nařídil, aby všichni běloši jeli vedle sebe. Učinil tak v úmyslu, že domnělý zrádce vyslechne řeči svých spoluzajatcův a potom mu je sdělí. Ale Jemmy poučil soudruha, jaké odpovědi dal by na otázky náčelníkovy.
K večeru kázal Těžký Mokasin bělocha toho nenápadně odděliti od ostatních, a sám k němu potom se přidružil, aby jej vyslýchal. Běloch odpovídal, jak mu Jemmy nařídil, ujistiv totiž náčelníka, že kromě Vohkadeha a čtyř bělochů nižádný člověk nepřišel k Yellovstonské řece.
Náčelník mu uvěřil a měl proto všechnu opatrnosť za zbytečnou.
