Stránka:MAY, Karl - Syn lovce medvědův.djvu/208

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

a krášlí hlavu svou péry orlími. Není tudíž otrokem. On nedá se zajati, a kdo jej urazí, musí se s ním potýkati!«

Pyšná slova ta neminula se s účinkem. Náčelníci Indiánů nepožívají naprosto dědičné moci, jaké těší se knížata evropští. Nelze jim vydávati ani zákonův, ani nařízení. Bývají voleni z bojovníkův, protože vynikli buď udatností nebo chytrostí, nebo nějakou jinou vlastností nad ostatní své soukmenovce. Nikdo však ve skutečnosti není povinen, aby jich poslouchal. Ani když náčelník pořádati chce výpravu válečnou, není nikdo vázán, aby se jí účastnil. Komu se líbí, zůstane doma, čímž ovšem vzbudí u ostatních nelibosť. Vliv a moc náčelníkova záležejí hlavně na dojmu, jejž působí jeho osobnosť. Také sesaditi lze jej libovolně.

Těžký Mokasin, jenž měl jméno své podle nohou nad míru velikých, znám byl jako přísný, umíněný muž. Získal si sice značné zásluhy o svůj kmen, ale jeho tvrdošíjnosť, jeho pýcha častokráte velmi mu škodily. Byl tvrdý, ukrutný a krvežíznivý. Soukmenovci jeho dělili se na dvě strany, ve stranu jeho přívržencův a ve stranu zřejmých anebo tajných odpůrců jeho. Tato roztržka ukázala se také, když Vohkadeh domluvil. Mnozí Siouxové vyslovili mu zřejmě uznání nebo souhlas. Náčelník změřil je ukrutným pohledem, pokynul několika věrným přívržencům, načež oni pospíšivše obsadili vchod, aby Vohkadeh prchnouti nemohl. Těžký Mokasin odpověděl pak:

»Každý Sioux-Ogallalla je muž svobodný, může dělati, co se mu líbí. V této příčině pravdu má Vohkadeh. Jakmile však některý bojovník stane se zrádcem svých bratří, ztratil právo, slouti mužem svobodným.«

»Myslíš-li, že jsem zrádcem?«

»Ano!«

»Dokaž toho!«

»Dokáži toho před shromážděním těchto bojovníkův.«

»A já předstoupím před ně jako muž svobodný, se zbraní v ruce a budu se hájiti. Až potom dokáži, že Těžký Mokasin urazil mne bez příčiny, bude se potýkati se mnou.«

»Zrádce nepředstupuje před shromáždění se zbraněmi v ruce. Vohkadeh je odevzdá. Je-li nevinen, budou mu zase navráceny.«

»Uf! Kdo opováží se vzíti mi je?«

Mladík rozhlédl se směle a vyzývavě kolem. Poznal, že mnohý obličej jeví s ním soustrasť, většina však zůstala chladna.