Stránka:MAY, Karl - Syn lovce medvědův.djvu/161

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

»Ale Upsárokové zasloužili by náramný výprask, kdyby byli tak hloupými a vlezli do pasti,« mínil tlustý Jemmy.

»Toť se rozumí, že nevklouznou tam hned,« vece Old Shatterhand. »Zastaví se zde a budou se raditi. Hlavní věcí ovšem jest, aby nezpozorovali našich bojovníkův. Ti ukryjí se zde, aby nebylo lze je vyslíditi. Černý Jelen jest udatný a chytrý vojín. On dá vám potřebné rozkazy. Až vrátí se Vinnetou, zůstane tu také a převezme s Černým Jelenem velení; na takové hrdiny spoléhám úplně.«

Řeč ta velmi lichotila náčelníku Šošonův. Dalo se očekávati, že přičiní se, aby nesklamal důvěry v něho kladené. Zůstav se třiceti svými vojíny u místa určeného, jal se okolí prohlížeti, aby pak náležitá opatření učinil. Na štěstí byla půda vůkol skalnatá, že nezanechali ni nepatrné stopy; nad to rozkládal se za kaňonem hustý les, v němž dobrou skrýši nalézti nebylo těžko.

Old Shatterhand projel s ostatními lidmi krátkým kaňonem, který ode vchodu až k východu snadno bylo lze přehlédnouti. Tam, kde náhle zase se rozšiřoval, pokrývala úrodná prsť zemi, z níž obrovské stromy čněly k nebi. Mezi stromy roztroušeny byly přečetné balvavy.

Očekávali-li soudruhové, že se tam Old Shatterhand hned zastaví, přepočetli se. Jel hodný kus ještě dále, několikrát na místě se otočil, aby kůň jeho zanechal zřetelnou, nápadnou stopu.

»Ale, pane,« pravil Jemmy, »myslím, abychom zůstali tuto u východu z těsniny!«

»Ovšem že tady zůstaneme. Ale předem pojeďte tuto za mnou a pečujte o to, abychom zanechali hodně zřetelné stopy! Master Jemmy neměl by se ani dotazovati. Co já činím, rozumí se přece samo sebou.«

Jel dobrou ještě čtvrťhodinu dále. Potom se zastavil a obrátiv se k ostatním, řekl:

»Nu, lidičky, víte-li, proč jsem jel tak daleko?«

»Snad k vůli vyzvědačům?« odvětil Jemmy.

»Zajisté. Upsárokové nevniknou dříve do přesmyku, dokud zpytáky neprozkoumali, že další cesta je bezpečna. Domnívám se, že vyzvědači budou velmi opatrnými, ježto mysliti budou na všemožné nástrahy. My přítomnosti své ani neprozradíme, ani jim nebudeme činiti překážek, ale vyčkáme klidně, co se stane.«

»A co teď budeme dělati?«